Pan ředitel Janeček hovoří o výhodách veřejného vlastnictví energetické infrastruktury, kdy Pražská plynárenská je více než dva roky v majetku hlavního města Prahy, a podporuje také v rozhovoru myšlenku jednoho velkého holdingu městských firem pražských. Profesor Cossina z pozice akademika působícího mimo jiné ve finanční sféře rozvíjí teorii o zodpovědnosti zejména velkých firem, zodpovědnosti nejen vůči akcionářům, ale celé společnosti, a vyzvedává důležitost hodnotového řízení firem.
Zdá se, že se nám svět za posledních deset let překlopil vzhůru nohama v názoru na vlastnictví a zodpovědnost s ním spojenou. Jak ono to vlastně je, a co je pro nás obyvatele, zákazníky, plátce daní a čtenáře blogů to správné?
Připomíná mi to příhodu z návštěvy New Yorku před několika lety. Při procházce po Manhattanu mne upoutala starší budova. Při bližší prohlídce jsem zjistil, že se jedná o původní městskou poštu ze začátku minulého století, spolu s běžným provozem právě také v jejích prostorách probíhala výstava o likvidaci komunálního odpadu ve městě New York. Jelikož byla výstava zdarma, tak jsem se jako správný Čech rozhodl, že toto vzrušující téma shlédnu. Technicky pokročilou likvidací odpadu se zabývali už původní holandští osadníci nového Amsterodamu v sedmnáctém století, město však do konce občanské války nemělo organizaci zabývající systematickým svozem odpadu a regulací jeho produkce a během osmnáctého století se zásluhou rostoucí populace městská hygiena dostala do tristního stavu. Na výstavě mi ze spousty dokumentů utkvěla v hlavě vyhláška zakazující v oblasti Manhattanu chov více jak dvou vepřů v suterénu jednoho domu. Po skončení občanské války však najmula městská rada bývalého jižanského důstojníka, který zavedl do likvidace odpadu komplexní systém a disciplínu. V průběhu desetiletí se samozřejmě z odpadového hospodářství v dnes desetimilionovém městě stal obrovský business. Díky téměř stopadesátileté kontinuitě systému se od občanské války do současnosti vystřídala evolučně celá řada forem a typů vlastnictví této městské společnosti – soukromé, státní, městské, různé hybridy. A to důležité na závěr – autoři výstavy si pochopitelně kladli otázku, která forma vlastnictví je pro město a jeho obyvatele ta nejvhodnější. V tomto srdci amerického kapitalismu došli k závěru, že forma a struktura vlastnictví společnosti vůbec není důležitá, důležité je pouze a jen, zda je management té či oné společnosti seriózní nebo ne.
Nemáte tedy prosím někdo z Vás excelovou tabulku, která by hodnotila serióznost manažerského přístupu, mohli bychom ji poskytnout pražské městské radě, případně i profesoru Cossinovi.